Kdo by ještě před pár lety řekl, že původní (ryze projekční) tým společnosti EXCON budou tvořit i operátoři automatizovaných obráběcích CNC strojů. Jedním z nich je Miroslav Reich, který pracuje v našem teplickém výrobním závodě.
K jeho pracovní náplni patří běžná práce spojená s obsluhou strojů, ale i řešení speciálních úloh, se kterými si stroj „neumí poradit“, upravování výrobních programů, kontrola výrobků, údržba a oprava strojů. „Začínal jsem zde na stroji s plasmovým hořákem na výrobu plechových položek (jménem Dáša). Nyní pracuji na stroji pro opracování profilů, neboli automatizované „pilovrtací“ centrum, jehož součástí je i robot (jménem Tonda) s plazmovým hořákem na pálení komplikovanějších tvarů,“ vysvětluje a dodává: „CNC centra se každým rokem vyvíjejí hlavně v automatizaci, ve které se budou i nadále zdokonalovat.“
Ptám se na nějaký zvyk nebo rituál, který Miroslav Reich nemůže v rámci své práce nikdy opomenout. „Nevím, zda je to úplně rituál či spíše povinnost a nedílná činnost před a po ukončení práce na stroji. Tedy zapnutí kompresorů a otevření ventilů se stlačeným vzduchem a dalšími plyny pro práci stroje,“ seznamuje mě s nedílnou součástí své práce sympatický muž, který do firmy EXCON nenastupoval ihned po studiu. Předtím pracoval jako údržbář a mechanik CNC v jiné firmě. Je to jeho v pořadí čtvrté zaměstnání od vyučení.
Mirek studoval na Střední škole stavební a strojní Fráni Šrámka v Duchcově, obor strojní mechanik - zámečník. „Největší problém mi dělal německý jazyk. Nejvíce mě bavily odborné předměty a samozřejmě praxe ve školních dílnách,“ vzpomíná na svá studentská léta. „Když jsem nastoupil do praxe, nebylo to pro mě moc nové prostředí, jelikož jsem vyrůstal mezi stroji. Dodnes máme v rodině autodopravu a jako dítě jsem se kolem strojů dost motal. Myslím si, že ostatním i mně pomohla praxe ve škole, abychom dostali lepší manuální zručnost a technické přemýšlení. Jelikož jsem se neučil automatizační technologii tak je má osobní, školní praxe vzdálená od nynějšího zaměstnání,“ prezentuje svůj názor na učňovské školství Mirek.
V době přípravy tohoto medailonku Miroslav pracoval na stroji na třech zakázkách současně. „Nemám vždy detailní informace o tom, kde konkrétně, na kterou stavbu ocelové díly poputují, ale to myslím není pro mou práci až tak důležité. Já musím hlavně naplnit požadavky výrobní dokumentace v čase a kvalitě. Pro splnění těchto úkolů musíme všichni táhnout za jeden provaz a navíc stejnou silou. Když jeden povolí, musí druhý více zatáhnout, což není v rámci kolektivní spolupráce férové. Uvědomuji si, že když bude firma prosperovat, my budeme také a naopak,“ dodává na závěr Miroslav Reich, který se ve svém volném čase věnuje snowboardingu, cyklistice, jízdě na motorce a na koni. Oblíbenou činností je i bruslení a fitness.