SÓLO BĚŽEC Č. 5 JAN VČELÁK (VČELDA), VLTAVA RUN 2024
AUTOR DENÍKU JAN HEJHAL, DOPROVOD
Jan Včelák je dlouholetým projektantem a statikem ocelových konstrukcí a zároveň vášnivým dálkovým běžcem. Letos se rozhodl uběhnout celou 376 km trasu VLTAVA RUNu sám, doprovodné vozidlo a zázemí mu zajišťoval též náš kolega, projektant a sportovní nadšenec Jan Hejhal.
Den 1 (7.5.2024)
Je 6:20 a probouzíme se na Zadově, po noční bouřce (napršelo 20mm), tak jak asi bude vypadat trať? Start všech sólistů je domluven na 8:00, ale musíme také strávit snídani. Včelda pronáší, že by klidně odstartoval dřív, ale vydržel to do těch 8:00. Konečně je to tady START a všech 5 sólistů vyráží na trať. Prvních 5 úseků probíhá hladce, Včelda poctivě na každé předávce občerstvuje, mění oblečení podle pocitové teploty, počasí nám přeje. Ve Stožci dáváme Zelňačku a čaj v hospodě, (obsluha divně kouká když vrazím do hospody a sám si objednám 3 zelňačky a 3 čaje :) ), do Horní Plané to má Včelda ještě něco málo přes 23km to je náš dnešní cíl. Přejíždím do Horní Plané, kde měním auto za kolo a jedu Včeldovi naproti. Dnešní den dokončujeme společně, já na kole a Včelda po svých, s dobrým pocitem. U večeře probíráme, co může přinést zítřek?
Den 2 (8.5.2024)
Předpokládaný budíček v 6:20 nevyšel, nemohli jsme dospat, tak vstáváme už před 6:00. Dále už je to klasika snídaně, oblékání a nošení věcí do auta. Včeldu vysazuji v 7:00 v Horní Plané a ten vyráží vstříc další porci kilomentrů. Za den asi 10x sundavám přední kolo u doprovodného vozítka (mého cyklistického kola). Jednou se mi Včelda dokonce i ztratil. V druhé části dne jsou náročnější úseky, tak kašlu na kolo a vždy vyrážím pro Včeldu po svých, většinou moc daleko nedojdu. Musím vyzdvihnout úsek z Lipna do Vyšáku, to je teda nářez… poslední úseky už dnes hodně bolí, ale zdá se mi, že Včeldu povzbudí to, že splnil dnešní cíl. Tak uvidíme zítra, tělo je nevyzpytatelné.
Den 3 (9.5.2024)
Sakra už je ráno, vše začíná jako předešlé dny s tím rozdílem, že se přesouváme na start cca 20min. Je nádherně na obloze ani mrak, což zvedá náladu a morálku. Včelda vybíhá v 8:00. A já mu z cíle prvního úseku jedu naproti, koukám na livetrack (to je aplikace pro sledování), Včelda už má za sebou skoro 10km, měli jsme se potkat, když tu náhle se objevuje za zatáčkou s informací, že opět bloudil, nevíme proč, ale navigace v hodinkách si z nás dělá srandu. Včelda má za sebou krásné trailové úseky a přichází nudný a ubíjející asfalt z Boršova až na Hlubokou. Jsme v Hluboké a před námi ještě dva úseky, je znát že brzy překonáme 200km. Každý kopec Včelda trpí, ale bojuje jako lev a tak se přehupujeme přes přehradu v Hněvkovicích a jsme v cíli dnešního dne. Hurááá.
Den 4 (10.5.2024)
Ráno opět nádherné, slunce svítí a po ranní klasice vyrazíme za hněvkovskou přehradu. Parking na “pražáka” a Včelda vysedá z auta, přiobléká se, slunce klame je 7,5 stupně. Já jedu do Týna doplnit nutriční zásoby. Vyrážím z Chrášťan na kole a Včelda za první zatáčkou, neuvěřitelný. Takhle šlape celý den a já neustále kroutím hlavou, jak je to možné. Doufám, že v tom není nic nelegálního :). V Kostelci Včeldu čeká překvapení se slavobránou, přijeli kolegové, co nám od zítra budou funět na záda. Bylo to krásné, ale Včelda běží dál. Poslední dva úseky k orlické přehradě jsou na pěkném pařáku, ale po mém konstatování, že bude mít Včelda pěkné opálení do plavek se nohy zase roztáčí a to už končíme na Orlíku. Paráda, dnešek nám sedl.
Den 5 (11.5.2024)
Vstávání z postele už nevypadá úplně svěže, ale i přes to zvládáme ranní klasiku. Bohužel si support nenastudoval dopravní situaci, tak máme dojezd na start asi 20min. Včelda vtipkuje je v dobré náladě, počasí ideální, tak Včeldu vysazuji a on vyráží vstříc Kamýku a vlastně i celému dni. Jen bych chtěl podotknout, že dnes je to opravdu do kopce 1400m převýšení. Cestou se míjíme s ostatními sólo běžci, kteří si každý prochází nějakým trápením, holt se na nohách podepisuje přes těch 300km, co mají v nohách. Slunce pálí, ale poctivě hydratujeme. Dnes hodně pomáhá pocit toho, že se za námi od Zadova žene “Pendolino” v podobě 300 družstev ve štafetovém závodě. Úseky kolem Slapské přehrady bolí, ale jsme ve Slapech ani nevíme jak. Se Včeldou si začínáme uvědomovat, že zítra celé naše dobrodružství končí, už chybí málo. Tak uvidíme, jestli to zítra klapne.
Den 6 (12.5.2024)
Tak a je to tady, poslední den, pocity máme smíšené, protože dnes série neuvěřitelných zážitků skončí, ale nepředbíhejme. Auto přistaveno u Včeldy před barákem a vyrážíme na Slapy. 3, 2, 1 a poslední den zahájen. Přejíždím do Davle, kde se zrovna staví předávka a váhám, zda vyrazit za Včeldou, protože vím, co mě čeká v protisměru. Ale jo, vyrážím, potkávám ho těsně před obávaným seběhem. Je to paráda, už probíháme předávkou a míjíme i ostatní běžce, nevím jak Včeldovi, ale mě přebíhá mráz po zádech, jak ostatní Včeldu povzbuzují, je to ten nejsilnější doping. Ani se nestihnu rozkoukat a už potkávám Včeldu před posledním kopcem do Vraného. Vůbec nechápu, ale předbíháme závodníky ze závodu „čtyřek“ (kategorie závodu pro čtyři běžce z Rabyně) a probíháme další, už poslední předávkou. Naposledy občerstvujeme a Včelda s ostatními sólo spoluběžci míří do cíle, ano do CÍLE!! Parkuji a už netrpělivě očekávám okamžik, kdy se zpoza křoví vynoří trojice borců, co v úterý ráno vyběhla ze Zadova. Už jsou tu a protínají cílovou pásku, je to paráda a euforie. Je to tam!!